Počátky školství v Zásadě

 

 

O počátcích školství v Zásadě

 

(Úryvek z pamětního spisu vloženého do základního kamene Masarykovy občanské školy v Zásadě.)

 

     Své jsoucnosti, svobodě a neodvislosti, své mravní úrovni a vyspělosti ve všech oborech lidského bádání a umění, svému blahobytu děkuje náš národ bezesporně a v neposlední řadě dobře vybudovanému a řádně organisovanému školství národnímu. Vědomí toto, jakož i úžasné pokroky ve všem lidském chtění a s ním vzrůstající požadavky na každého jednotlivce nutí všechny prozíravé lidi nesetrvávati pouze na výsledcích dosažených, ale stále zdokonalovati nejen sebe, zvláště však poskytnouti možnosti pokud lze největšího vzdělání své mládeži, naději to do budoucna. Ušlechtilé snahy tyto vedly i naši obec k založení a vybudování občanské školy.

 

    Pro věčnou paměť pak všem příštím, aby dovedli doceniti obětavé sebezapírání a lásku předků svých k potomstvu, buď v základním kameni této školy uschován uvedený stručný výpis vývoje všeho dosavadního místního školství:

 

    Již v roce 1783 existovala v Zásadě jakási škola, neboť ji uvádí syřišťovský rodák major Ignác Bernt ve svých pamětech. Je tu psáno doslova: "Protože měl můj otec mnohé styky se sousedními Čechy, musel jsem docházeti zmíněného roku do české školy v Zásadě."

 

    První škola v lepším smyslu slova založena v Zásadě však až 18. října 1810 vrchností navarovskou jako filiální škola farní školy držkovské. Ve zmíněném roce dosazen sem za prvního učitele držkovský školní pomocník Josef Rydval, jemuž sousedé slíbíli postaviti vbrzku novou školu. Než-li ke stavbě došlo, vyučoval řečený učitel půl roku v chalupě u Petříčků, půl léta na podlaze Janovy hospody a rok v chalupě u Martinů.

Ke konci roku 1812 přikročili sousedé ke stavbě roubeného domku pro školu s jednou třídou a s jednou světnicí pro učitele na panském pozemku pod místní kaplí.

Do této školy docházela po 56 let nejen všechna mládež místní, ale i děti ze Zbytků, z Beranů, z Loužnice, z Bratříkova, po čas také z východní části Huti, kteréžto obce tvořily tehdy jedinou školní obec.

 

    Jak ubohých vyučovacích výsledků bylo možno na této staré, dětmi přeplněné a pod kněžským dozorem jsoucí jednotřídky dosíci, patrno z fakt, že učitelé této školy byli sami ponejvíce beze všeho předběžného vzdělání, že směstnáno tu často až na 200 dětí a že ve třídě při vyučování prováděl mnohdy učitel své vedlejší zaměstnání, jež s vyučováním docela nesouviselo, jako psaní not, předení, tkalcování, sekání skla, ba i šindelářství.

 

    Vyučování v této škole omezovalo se jen na vyučování římsko-katolickému náboženství, jemuž věnována péče největší, a na tak zvané trivium, tj. na čtení, opisování a počítání. Kázeň bývala tu vpravdě kaprálská.

 

    Protože z Loužnice a z Bratříkova nemohly děti v zimě pro krutost zdejšího počasí do zásadské školy docházeti, zjednávali někteří pozdější svědomití učitelové na svůj náklad pro zimu ještě dva pomocníky, kteří obstarávali vyučování v těchto vzdálených osadách.

 

    Jakým blahobytem oplýval tehdejší učitel patrno z jeho služného, jež v roce 1865, tj. v době největšího počtu dětí, činilo za rok na dítě 2 zlaté 10 krejcarů rak. měny, celkem tedy za 198 dětí 415 zlatých 80 krejcarů. Z tohoto obnosu, jak již podotknuto, vydržoval učitel pak ještě po 6 zimních měsíců dva pomocníky. Stav tento ve zdejším školství trval až do roku 1866. Teprve roku 1867 odškolily se osady Bratříkov a Loužnice od školního obvodu zdejší obce a založily si školu vlastní.

 

    V důsledku nových a příznivějších zákonů školských ustavena roku 1873 v Zásadě první místní školní rada, jejímž předsedou zvolen Karel Hnídek a členy Jáchym Hnídek, Vojtěch Kopal a Václav Marek.

 

    Protože dosavadní stará jednotřídní škola nestačila ani pro žactvo nového zmenšeného obvodu, neboť zapsáno tu v roce 1873 na 219 dětí školou povinných, rozdělena mládež zdejší na nižší a vyšší stupeň a zavedeno v letech 1873/4 a 1874/5 vyučování polodenní. Ve školním roce 1875/6 povolena při zdejší škole druhá třída, jež umístěna zatím v domě Václava Marka v čís. pop. 38.

 

    V roce 1876 postavena hlavně zásluhou tehdejšího starosty, předsedy místní školní rady a zároveň okresního starosty Jáchyma Hnídka nová školní budova se třemi učebnami a se dvěma byty pro učitele za obnos 13.549 zlatých rak. m. Stavbu prováděl stavitel František Vodseďálek z Držkova. Třetí třída povolena při zdejší škole od 1. září roku 1877.

 

 

    Vyučování v této nové škole nebylo zpočátku příliš odchylné od onoho ve škole staré, a to hlavně následkem skromných tehdejších požadavků na školu. Pokrok nastal teprve, když učitelé nezkoušení nahraženi vychovateli ve svém oboru vzdělanějšími. K dosavadním předmětům vyučovacím přibyla nejdříve mluvnice, pravopis a některé dovednosti, později také cvičení paměti a na vyšším stupni reálie, sloh, měřictví a tělocvik. V roce 1880 založena při zdejší škole letní tělocvična.

 

    Roku 1895 vstoupila zde v platnost nadace Marie Šourkové, která odkázala chudým dětem zdejší školy úrok z obnosu 2.000 zlatých r. m.

 

    Docházce zásadské školy činila stálé potíže nedbalá návštěva žáků ze Zbytků a z Beranů, kteří vymlouvali se na neschůdnost cesty, zvláště za dlouhé zdejší zimy. Aby zlu tomuto bylo odpomoženo, vyžádáno povolení k založení expositury ve Zbytkách. V roce 1900 postavena ve Zbytkách stavitelem Františkem Vodseďálkem z Držkova pro jmenovaný účel přízemní budova s jednou třídou a s bytem pro učitele za 6.000 zlatých r. m. Prvním učitelem na této škole ustanoven Jaroslav Bouda. Od roku 1900 vydržuje tedy zdejší katastrální obec školy dvě. V roce 1910 proměněna celoroční expositura ve Zbytkách ve školu samostatnou.

 

    Prvního května roku 1912 zřízena při zásadské trojtřídní škole pobočka, takže od těch dob vyučováno tu jako na čtyřtřídce. Potřebná třída pořízena z jednoho bytu učitelova.

 

    Do všeho českého školství a tudíž i do zdejšího zhoubně zapůsobila teutonským furorem a austriáckou slabomyslností vyvolaná světová vojna. Z pěti učitelů zdejších škol zůstal při svém povolání jen stařičký správce školy Vincenc Cee, jemuž připadlo vyučovati na 200 dětí. Teprve po roce přivolána mu ku pomoci učitelka. Vyučování mohlo se díti pro nedostatek paliva jen v létě, bylo však ještě zaměstnáním vedlejším, neboť zbylý tu učitel byl zaneprázdněn válečnými úkony. Děti byly nuceny ve vyučovacím čase sbírati pro vojsko jahodové a ostružinové listí na náhražku čaje, kopřivy na tkanivo, kaštany a žaludy na náhražku mouky, bukové listí a mařínku na náhražku tabáku, šíti prádlo, plésti ponožky a nátepničky pro vojáky. Dobré předválečné učební osnovy byly na rozkaz z Vídně a na přímluvu vrchní duchovní správy vojenské odstraněny a nahraženy pedagogickými nedochůdčaty, opěvujícími pseudohrdinství Němců a Rakušanů. Nejlepší české spisy a knihy byly často pro Rakousku nepohodlnou malichernost ze žákovských knihoven odstraněny, dobré české čítanky zakázány a nahraženy jinými, překypujícími černožlutým vlastenectvím a chválícím dobu temna českých dějin.

Výchova domácí trpěla velmi odchodem otců na vojnu, neboť matky ve shonu za živobytím a starostí o své drahé na frontě nemohly se dětem plně věnovati. Děti pustly a mnoho let ještě trvalo, než napravena válečná pokáza mravů u mládeže. Učitelové prožívali pro své vlastenecké credo opravdovou persekuci. Doma zůstavší starší učitelové byli pro skývu kukuřičného chleba nuceni zapírati se a dělati na oko rakouské patrioty, odvedení pak neshostili se po celou dobu vojny hanlivé a předem odsuzující je značky P. V. (Politisch verdächtig), což značí česky politicky nespolehlivé. Dle toho také s nimi zle nakládáno.

 

    Konečně dne 27. října 1918 došel Rakousku dech a hned druhého dne shodil národ náš okovy se zmučeného svého těla. Zlaté slunko svobody rozlilo svou záři po šíré vlasti československé. Kde kdo jásal. Z bojišť, z nemocnic, z věznic, ze zajetí vracelo se na sta tisíců znavených a utýraných bojovníků, aby vyměnili prokletou zbraň za nástroje mírové práce pro vytouženou československou republiku. Ze zahraničí přicházeli osvoboditelé, nekompromisní legionáři se svým tatíčkem - presidentem v čele. V celé vlasti i v každé obci nastal nový rušný život, jenž měl svou odezvu i ve školství.

 

    Zákony školské hodně zdemokratisovány a částečně též zmodernisovány. Učitelům všechna vedlejší zaměstnání zakázána. Protože spousta rodin přihlásila se k náboženství, k němuž je srdce a rozum vedly, učiněno vyučování náboženství ve škole zpola nepovinným a do škol zavedena povinně nepředpojatě vychovávající laická morálka a občanská výchova. Chlapcům přibyly oblíbené ruční práce výchovné a dívkám potřebná nauka a vedení domácností. Tělesná výchova učiněna povinnou i pro dívky. Slepá poslušnost bývalé, téměř zmilitarisované kázně ve škole nahražena dokonalejší, rozumovou kázní v duchu demokratickém. Škola stala se mnohem činnější. Žel, že restrikce v úřadech, jež zamýšlela ulehčiti těžkým, poválečným finančním břemenům poplatníků, zasáhla nerozvážně i do školství a připravila i obec naši o pobočku při zdejší škole počátkem školního roku 1923/4.

 

    Již v roce 1922 pojali někteří pokrokoví občané zdejší myšlenku vymoci zřízení smíšené občanské školy v Zásadě. Popudu toho ujala se ihned místní školní rada se zastupitelstvem obce a již 24. února 1923 podána žádost za povolení občanské školy, již vypracoval zdejší učitel Josef Lhota. Žádost ta opírala se: 1) o velikou vzdálenost naší obce od nejbližších občanských škol, 2) o veliký počet dětí z místa a z okolí školy vyšší navštěvujících a je přeplňujících, 3) o přirozené středisko a dobrou komunikaci Zásady pro všechny sousední obce, 4) o velkou poplatnost naší obce, 5) o blízké sousedství velkých českých menšin, 6) o rozkvět průmyslu a obchodu ve zdejší obci.

 

    Pro občanskou školu daroval Bohumil Dohelský, zdejší rolník z popis. čísla 32 hned roku 1923 pozemek čís. parcelní 1477 v rozloze 50a 71m2 . Aby zmíněný pozemek nabyl pro svůj účel příhodnějšího tvaru, postoupili později i občané Vít Kopal st., Jáchym Kostlán a Petr Bouček části ze svých sousedících pozemků rovněž zcela bezplatně.

 

    Vypracování prvých, vzorných a také úřady ihned schválených plánů a rozpočtů zadala místní školní rada inž. Dobroslavu Hnídkovi, staviteli z Král. Vinohradů, zdejšímu rodáku. Týž předložil v červnu 1924 čtyři různé způsoby projektů, jejichž stavební náklad pohyboval se mezi 1,800.000 Kč až 1,100.000 Kč.

 

V jubilejním roce 75. narozenin páně presidentových usneseno nazvati novou školu k jeho poctě školou Masarykovou.

 

    V roce příštím rozšířena místní školní rada v Zásadě o sbor zkušených občanů stavebního výboru, kteří požívají ve schůzích poradního práva. Komisionelní šetření o vhodnosti stavebního místa vykonaly úřady v Zásadě dne 7. dubna 1925. Na to vypsána ihned soutěž na stavbu. Protože při této soutěži činila nejnižší nabídka četných uchazečů na zamýšlený projekt přes 1,5 milionu Kč, kdežto obec může použíti povolených pouze 1,200.000 Kč, v kterémžto obnosu zahrnut je i náklad na vybavení školy, nezadána stavba žádnému z mnohých zájemníků a v místní školní radě uvažováno o redukci projektu tak, aby táž nebyla na závadu ani vzhledu, ani účelnosti budovy a aby se mohla bez nesnází kdykoliv doplniti. Na průvodních plánech vynechány tudíž pobočky a domek pro ředitele. Vypracováním plánů a rozpočtů na tuto obměnu pověřen stavitel inž. Albert Vosátko z Velkých Hamrů, který stanovil pak náklad stavební na sumu 1,108.000 Kč. Také tento projekt byl po odůvodnění úřady schválen s tou však podmínkou, aby stavba byla provedena do konce září 1926.